Smíš se hřát svou slávou

Lojzíci

1:Tak sedím prC#ý než balvan hF#ůř,
hlas v uších znG#í jak z temných snC#ů,
proč šel jsem sám, nadšen a rF#ád,
pán rozkázG#al: máš jít se prC#át.
R:SmF7íš se hřát svou slF#ávou, jako dřG#ív svět v rukou mC#ít,
smF7ích nad bílou kF#ávou teď sklízí G#údiv víc než táhlý stC#ín.
2:Co déšť mi psal na záda má,
je to už dávno, jak se zdá,
měnil bych rád, co můžu dát,
však musím dál, nesmím se vzdát.
3:Píšu ti rád a v řádcích mých
uslyšíš znít můj hořký smích,
chtěl bych tě mít víc než kdy dřív,
však úděl můj nám brání žít.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:24:08.405+00:00
Výsledky hledání: